První kontakt s místními mi přichystal pán, kterého jsem si přes internet objednal jako "Airport pick-up service". Když jsem ho uviděl s papírkem, na kterém měl mé jméno, hned jsem se k němu vydal a promluvil jsem k němu v angličtině. On na mě ale spustil čínky a trochu mě znejistil. Bohužel u této komnikace i zůstalo. Usadil si mě na lavičku, čekali jsme asi na dalšího člověka, ale on mi najednou utekl. Po pár momentech nejistoty se znova zjevil, cosi pokřikoval a já pochopil, že mám nastoupit do dodávky. Vydali jsme se na cestu. Mimo mě tam měl ještě naloženou jednu rodinku a mladý páreček. Všichni kolem mě si povídali čínsky jak mezi sebou, tak s řidičem. Jediné, co jsem mohl dělal, bylo dívání se z okna a poznávání, jak ten Taiwan vlastně vypadá. :) Byly to také mé první zážitky s místní divokou dopravou. Po půl hodině vystoupili první pasažéři, po deseti minutách další a mě jako posledního vyložil po hodině cesty u jakésy budovy.
Tam na mě naštěstí čekal, jak jsme se domluvili po mailu, Jason. Můj Buddy...člověk, co mi má pomoct s ubytováním a ukázat pár důležitých míst. Nebýt jeho, bylo by to vážně složité. Nikdo neuměl anglicky. Až pak v kanceláři pro zahraniční studenty, kde jsem vyplnil pár důležitých papírů.
Spolubydlícího mám z Malajsie a na pokoji jsme naštěstí jen po dvou, i když máme na pokoji dvě palandy. Vybavení jako matraci a polštář s peřinou si člověk musí pořídit sám. Já jsem měl ale štěstí, že jsem se domluvil s Čechem, co tu byl přede mnou, že to od něj koupím. Nakonec byl tak hodný, že mi to nechal zadarmo. :) Aspoň jsem se měl na čem vyspat po skoro dvou dnech beze spánku...
Žádné komentáře:
Okomentovat