2 měsíce na Taiwanu

Už jsou tomu tři týdny, co jsem překonal 2 měsíce na Taiwanu. Už to není „Už jsem tu skoro dva měsíce.“, ale spíš to začíná být „Už se blíží konec...“. Čím déle tu jsem, tím rychleji čas letí. Zajely se mi stereotypy a už se tu cítím jak doma. Poslední dobou jsem ani neměl moc čas něco napsat na blog a tak i tento článek přichází se zpožděním. Ve škole jsme měli totiž mid-terms (zkoušky v půlce semestru) a taky se odevzdávalo pár úkolů. Já jsem měl naštěstí jen jednu zkoušku. :)
Pokusím se i trochu srovnat to, jak jsem to tu cítil na začátku a to, jak to vidím teď.

Na bydlení jsem si zvyknul už úplně. Ani mi už nepřijde zvláštní chodit na netypické záchody. :) Sice si tady nevařím, protože není kde a ani se to nevyplatí. Na druhou stranu si dělám hodně často čaje (mé oblíbené High Mountain Oolong Tea – místní čaj a Jasmine Green Tea). Koupil jsem si konvičku a z automatu na chodbě nám teče teplá voda.
Máme tady hodně komárů. Jednoho dne mě ale naštvali už moc. Byl jsem celý pobodaný, rozškábaný a při usínání se jejich bručení už nedalo vydržet, takže to byla poslední kapka a vyhlásil jsem jim válku. Postel jsem si zabarikádoval sítí a koupil jsem si na ně speciální nástroj na zabíjení. Vypadá to jako menší tenisová raketa a místo výpletu to má sít z drátu. Je to na 2 tužkové baterky, a když to něco trefí, tak to vydá elektrický výboj. Na smažení komárů ideální…cha cha chá. :)
Ještě je tu taková „úchylka“ okolních lidí na koleji, která mě přivádí dost často k údivu. Mí čínští spoluobčané mají při sobě vždy lavor. Pokud neodchází zrovna ven nebo nepřichází, tak si ho s sebou nesou. Klasická situace je, že v tom perou. Vidím lavory plné jejich spodního prádla v každém umyvadle/korytě. Ale často vidím Číňana, jak si lavor nese s sebou i do sprchy, anebo dokonce i na záchod. Většinou v tom mají kupy všelijakých čisticích prostředků a hadrů. Chápu, že je to fajn třeba na praní, protože naše pračky nejsou nic moc a proto taky někdy nosím oblečení radši do prádelny na ulici, ale tohle mi přijde prostě divné…to jen tak na okraj. ;)

Na místní dopravu jsem si už úplně zvyknul a sžil jsem se s ní. Přijde mi prostě fajn a až se vrátím domů, tak mi bude hodně chybět. Na silnicích je to takové uvolněnější a víc v pohodě, i když je ulice naprosto přecpaná a vše se rychle a divoce pohybuje. :) Myslím si, že k tomu také přispívá přístup lidí k pobytu na silnici. Každý tady „bojuje“ jen za sebe a každý je stále ve střehu, tak si myslím, že právě proto je i pak méně nehod než u nás. Taky se hodně věcí toleruje a nejsou tu zbytečné zákazy, příkazy a omezení.

Jídlo, velká kapitola. Od začátku se nic nezměnilo, jídlo tu je stále stejné a ceny naštěstí také zůstávají. V naší jídelní ulici stále objevuju nové obchody/restaurace a místa kam jít okusit nějakou místní stravu. Mám tady už i pár vytipovaných míst, kde se vždy dobře najím – levnější krámky i dražší restaurace. Na night markety ani moc často nechodím. Buď jsou daleko, nebo jen nemám náladu se prodírat davy. Když je někde možnost dát si sea food, tak neváhám. :)Čínsky bohužel stále ještě neumim natolik, abych si přečetl menu a tak si jídlo objednávám buď podle obrázků a nebo prostě zkouším a nechávám se překvapit. :)
Ale jedna věc tu je. Občas mám místní kuchyně už dost. Myslel jsem si, že to nebude potřeba, ale nakonec k tomu došlo a dochází čím dál častěji. Někdy si prostě na jídlo zajdu do fast foodu – do Mekáče, apod. Prostě jsem nikdy nejedl tolik rýže, tolik nudlí a tolik polévek a tak na to nejsem zvyklý. Jídlo je obecně sladčí a mě prostě třeba ty slané hranolky už chyběly. :) Taky si kupuju chipsy. :D Snídávám balené pečivo, ale to tu je poměrně drahé.

Školu už jsem trochu zmínil. Chodím do ní každý den. Mám zapsaných 5 předmětů + lekce čínštiny. Bohužel ani jeden ze zapsaných předmětů mě nějak extra nebaví. Dva jsou vodohospodářské, jeden humanitní, jeden experimentální (asi nejzajímavější, protože je to v laboratoři) a pak asi nejtěžší, předmět o zemětřesení. Čínština je fajn, ale dost těžká a já jsem se ještě nepřemluvil, abych se do toho nějak víc pustil (nevím, na co čekám…asi až odjedu domů :-/). Doufám, že ukončení předmětů nebude moc těžké a všechny je zvládnu projít.

Počasí mi přijde, že je tady tak nějak stále stejné od doby, co jsem přijel. Teploty se pohybují tak nějak kolem třicítky, i když tak před měsícem bylo asi na 2 týdny období chladnější. První měsíc a půl, co jsem tady byl, jsem nezažil déšť. Zatím tu pršelo, tak 5x. Tak mi to vyhovuje, ale už se jen obávám, kdy začne období dešťů.

Lidí už tu znám víc, dokonce i jiných než jen Číňanů. Dost tady je studentů ze střední a latinské Ameriky a pak taky několik Američanů. Evropanů je tady minimum. Ne, že by mi nějak vadili asiati, ale zjistil jsem, že je to dost jiná „krevní skupina“ a dost často nevím jak a o čem se s nimi bavit. Mají jiné myšlení, jiný smysl pro humor a jinak se baví. Dost se ale liší třeba Taiwanci, kteří byli někde studovat ve světě nebo někde pocestovali a Taiwanci, kteří nikdy nevytáhli paty z domu/ostrova. Tak nějak celkově se tady nejvíc bavím se svým sousedem Clemensem z Rakouska.

Taky mám jednu osobní novinku. Začal jsem tady na Taiwanu aktivněji sportovat. Nejdříve jsem se chtěl zapojit do nějakého sportu na škole, ale to nějak nevycházelo, všechno je v čínštině a nějak se s nimi domluvit, že bych se přidal, bylo nad moje síly. Chtěl jsem najít taky lidi, co by hráli fotbal a se kterým bych si mohl občas zakopat. Problém je, že Taiwanci skoro fotbal nehrajou. Na Taiwanu jsou sporty číslo jedna Basketball a Baseball. Nakonec se mi ale povedlo se přes Clemense a jeho amerického spolužáka k fotbalu dostat. Zjistili jsme, že tady je jakýsi tainanský tým cizinců. Hrajou tam Američani, Angličani, hráči z latinské Ameriky a i 2 Francouzi. Jsou to většinou lidi, co tady pracujou, takže ne studenti. Problém je jen, že jsou na docela dobré úrovní a hrajou na velkém zatravněném hřišti. Po prvním tréninku jsem zjistil, že hrát bez kopaček se dát nebude, tak jsem zainvestoval. Velký problém v Tainanu je ale kopačky koupit. V každém sportovním obchodě je na 20 párů bot na basketball, ale obchody s kopačkami jsem našel jen 3. Takže si s nimi občas jednou týdně chodíme s Clemensem zahrát. Sice jsou na mě hodně dobrý, ale tak je to pro mě aspoň motivace a možnost se zlepšit. :)
Vedle fotbalu jsem začal taky po večerech běhat. Ze začátku to bylo těžké se hlavně přemluvit, ale vidím na sobě zlepšování a to mě těší. :) Ale jediný problém vidím ve vzduchu. Běžecký okruh je přímo vedle velké silnice, takže ovzduší není nic moc. :-/

P.S.: Zprovoznil jsem možnost přidávat komentáře i lidem, co nemají účet na googlu. Byl bych rád, kdyby mi občas někdo i napsal nějaký komentář pod článek. Pak si říkám, jestli to vůbec někdo čte. :(
Tak každý, co si tohle přečte, mi něco napište do komentářů. ;) Ať vím, kdo to čte. :)
Můžete se třeba vyjádřit, jak se vám líbí, když do článku nepřidám ani jednu fotku. Nebo jestli těch fotek je málo/moc. Třeba o čem byste chtěli abych napsal, atd.
Díky. ;)