Veškeré plánování si vzala na starost Janet. Našla na internetu nabídku od jednoho hotelu na ostrově, co nabízel balíček pobytu s kompletním programem. Bylo to přes jednu noc. Kvůli časové tísni některých členů jsme vyrazili až v neděli ráno s tím, že se vrátíme v pondělí dopoledne, abychom stihli školu.
Z Tainanu jsme tedy vyrazili v šest ráno vlakem směr Taitung - město na východním pobřeží Taiwanu odkud jezdí lodě na ostrov, kam jsme mířili a taky na ostrov Lanyu (Orchid Island). Cesta vlakem trvala skoro 4 hodiny, takže jsme loď, co odplouvala v 9, nestihli a tak jsme měli pak času dost. Další jela až v 10:30. Kvůli tomu, že je přístav dál od města a nejezdí tam žádné autobusy, jsme byli nuceni si objednat taxi (velké auto). Když už jsme čekali na naší loď, tak si nás všimnul jakýsi chlapík. Viděl, že jsme turisti, co si pobyt na ostrově chtějí užít a tak přiběhnul s nabídkou podobného balíčku, jako měl být ten náš, ale s cenou o dost nižší. Taky měl cestu na ostrov a tak se nás držel.
Plavba samotná trvala hodinku. Ostrov je od Taiwanu (vlastně taky od ostrova :)) 30km na východ do Tichého oceánu. V průvodci jsem se dočetl cosi o tom, že se máme připravit na to, že by nám mohlo být na lodi špatně. Hladina byla toho dne velmi klidná, tak jsem se mořské nemoci neobával, ale… katamarán se na vlnách tak pomaličku pohupoval, že to po takové půl hodince nebylo úplně příjemné. Já jsem šel na palubu na čerstvý vzduch a kochal se vzdalujícím Taiwanem a blížícím se Green Islandem, ale mnoho lidí mělo problémy větší…dokonce i pár členů naší výpravy. Viděl jsem i několik lidí, co museli použít všudypřítomné pytlíky… 
No nakonec to všichni ve zdraví buď s menšími, nebo většími problémy přežili a dopluli jsme do přístavu na Green Islandu. Tam si nás hned odchytil chlápek s nabídkou pobytu. Propůjčil nám skútry a jeli jsme se podívat jaké má ubytování. Holkám se moc nezdálo, tak jsme to nepříjmuli…mě se zas nezdál skútr. Nechali jsme mu je na ulici a přijela pro nás paní, se kterou se jednalo předtím. Ukázala nám hotýlek. Holkám se podařilo usmlouvat dva pokoje a ještě i nižší cenu. Mně se bydlení moc líbilo a dokonce i propůjčená vozítka byly novější a v lepším stavu. :) Měli jsme jeden skútr na dvě osoby.Program byl celkem nabitý a hned po ubytování jsme se nestihli ještě ani rozkoukat nebo projet po okolí a už jsme jeli na potápění. Přijeli jsme na místo, kde už čekala skupinka asi 20 lidí (všichni Taiwanci) v neoprenech. Měli jsme se potápět jen s brýlemi a šnorchly, takže žádné hloubky a jen tak při pobřeží. Taky nám nabízeli neopreny, ale bylo neskutečné teplo a voda byla velmi teplá, tak my tři neasiati (já, Clemens a Ruslan), jsme si je nevzali. Jen botky se hodily. Když jsme dojeli na pobřeží, tak už se ve vodě potápělo asi sto lidí. Nevypadalo to, že bysme něco mohli vidět, když je tu tak „narváno“. Náš průvodce přivezl asi 5 záchranářských kruhů spojených lanem a já jsem stále přemýšlel na co to má.
To k čemu to nakonec bylo, mě ale nenapadlo. Natáhnul celý svazek kruhů a chtěl po nás, aby se každého kruhu chytili 4 lidi a tak, že půjdeme spolu do vody. My tři ještě jako jediní jen tak v plavkách jsme mu to odmítali, že plavat umíme (lidi na Taiwanu a celkově dost lidí v Asii neumí plavat), a že se chceme pohybovat, kde chceme a ne se skupinou dalších 30-ti lidí. Nakonec teda slevil, ale že musíme být na blízku. Když jsem vlezl do vody a podíval jsem se pod hladinu, tak mě to, co jsem uviděl, příjemně překvapilo. Byly zde korálové útesy plné ryb a různých potvor. Tolik dění pod vodou jsem opravdu nečekal. Plaval jsem si, kde jsem chtěl daleko od skupiny, která ryby jen odháněla a obdivoval jsem krásy korálových útesů plných života. Dvě hodiny, co jsme tam trávili, utekly jako voda. :)Po krásném prozkoumávání podmořského života jsme se jeli převléct na hotel. Když jsme k němu ale dorazili, Clemens zjistil nepříjemnou skutečnost. Chtěl vypnout motor, ale neměl čím. Za jízdy mu někde po cestě vypadl klíček ze zapalování. Kupodivu se motor nezastavil a tak si toho vůbec nevšimnul. Ale co teď když na skútru není jiná možnost motor vypnout. Čekali jsme, přemýšleli jsme, až někoho napadlo vzít klíček z jiného skútra a zkusit to s ním…k překvapení všech to šlo. :) …to je taky zabezpečení. K nastartování ale tento klíček už použít nešel. Sice proběhl i pokus o nalezení původního klíče někde na cestě z pláže, ale to bylo jak hledání jehly v kupce sena… Nakonec nám naštěstí půjčili skútr jiný.
Po tomto drobném zdržení jsme jeli na večeři, kterou jsme měli formou grilování. V pěkné restauraci nás usadili ke stolku s roštem uprostřed. Pod rošt nám donesli rozpálené uhlíky a pak už jsme si jen šli vybrat jídlo, které si na něm ugrilujeme. Na stolech bylo všechno možné přes kuřecí křidýlka až k všemožným mořským tvorům. Taky byla připravená zelenina. V ceně bylo jídla kolik jsme jen snědli, pouze nápoje se platily zvlášť. Po večeři byla na plánu noční projížďka po ostrově. Nasedli jsme tedy na skútry a vydali jsme se na místo setkání. Znovu jsme tu viděli pár lidí z odpoledního potápění. Velká grupa lidí asi na 20-ti skútrech po dvou vyjela do temných částí ostrova.
První zastávka byla v jeskyni, která podle legendy sloužila jako úkryt před velikou bouří rybáři, který viděl boží znamení, a to ho sem přivedlo. Dnes je zde malá svatyňka, kam se lidé chodí modlit. Měli jsme s sebou velké svítilny co nám dali, protože další z atrakcí mělo být pozorování zvěře, co žije na ostrově. Jezdili jsme za našim průvodcem a koukali do tmy kolem silnice. Asi po dvaceti minutách jsme uviděli jednu vyplašenou srnku. Mně to přišlo strašně vtipné, když tolik lidí jezdí v noci po ostrově, motory tolika strojů hučí na půl kilometru a každý má svítilnu, která dosvítí ještě dál…no a pak aby tam na nás někde nějaký ten jelen čekal. Poslední zastávkou byla pláž. Šli jsme se podívat, jací živočichové se v noci pohybují na pobřeží. Viděli jsme spoustu krabů všelijakých velikostí. 
Poslední zaplacenou věcí v našem balíčku byla návštěva místního vyhlášeného hot springu. Na Green Islandu se nachází jeden ze tří slaných horkých pramenů na světě. Další je už jen v Japonsku a na Sicílii. Kvůli velmi teplému počasí jsme si teplou-horkou koupel nechali až na večer respektive noc (mají otevřeno až do 3 ráno). Jeli jsme tam po půlnoci. Koupele se nacházely na druhé straně ostrova a tak jsme museli jet znova přes území bez světel. A co jsme neviděli…potkali jsme celé stádečko srnek. Kdyby nebyli místní tak vystrašení, tak si každý mohl udělat takovýto sólo výlet a viděli by víc než s průvodcem. 
V takovouto noční hodinu jsme byli v bazéncích skoro sami a už i teplota vzduchu byla příjemnější. Byl to snad nejhezčí hot spring (neberu v potaz ten přírodní, co jsme našli při naší cestě přes hory), ve kterém jsem byl. Bylo zde mnoho bazénků s různou teplotou vody a plno různých masážních vodotrysků. Dokonce byly i tři laguny mimo areál přímo u moře, kde bylo cítit, jak horká voda vychází z podpovrchu. Říkal jsem si, jak by to tam bylo krásné, kdyby byla bouřka, zima a my bychom mohli pozorovat rozběsněné moře a při tom relaxovat v teplé vodě. :)
Druhý den ráno jsme si naplánovali, že se vzbudíme v pět hodin a půjdeme se podívat na krásný východ slunce nad mořem, když na východ od nás byl už jen Tichý oceán. Mně, Erikovi a Clemensovi se opravdu podařilo vstát. Za oknem jsme ale viděli na obloze jen mraky. Přesto jsme jeli. Bohužel z toho nic nebylo a slunce jsme přes zataženou oblohu neviděli. Aspoň jsme cestou potkali stádo divokých krav…tak z toho bylo takové safari. :) Po návratu jsme zas ulehli a spali dál…Na pondělí už nebyl žádný organizovaný plán a my jsme si mohli ostrov prozkoumat na vlastní pěst.
Kolem celého Green Islandu vede silnice v délce 17km, takže se to dá do půl hodinky objet. Na ostrově je jedna větší a dvě malé vesnice a asi milión skútrů…:) Lidí tu žije kolem tří tisíc. Skútry jsou vážně všude a vypadá to, že je tu snad jeden na každého obyvatele. Ještě jsme i zjistili, že tady jezdí jeden autobus, který celou dobu krouží kolem ostrova a funguje tu jako takové MHD. 
Vydali jsme se na okružní jízdu a konečně jsme viděli to, co nám v noci skrývala tma. Ostrov je to opravdu nádherný…hornatý, zelený a se skalnatým pobřežím. Jezdilo se, fotilo se…ale pak už se nám s Clemensem zdálo tempo pomalé, tak jsme se trhli od skupiny. Cestou jsme potkali stezku, turistickou stezku přes kopec lesem. Dole na ceduli jsme si přečetli, že je to vycházka na hodinu a půl a jsou to necelé dva kilometry. Čas jsme měli, tak jsme nechali skútr zaparkovaný a dál jsme šli pěšky. Dole ještě byla jedna cedule s typickým upozorněním, že se nesmí les znečišťovat, trhat kytky, atd. a že jsou tu jedovatí hadi a včely. Cestou nám pod nohami stále skákaly ještěrky.
Ze začátku mě to děsilo, ale bylo jich tolik, že jsem se otrkal. Po chvíli jsem ale uviděl to, co jsem vidět nechtěl…pavučinu a na ní tak 5cm veliký pavouk se žlutými pruhy na zádech (slyšel jsem, že čím víc je zvíře barevné, tím je jedovatější…). Vzpomněl jsem si na ceduli a začal jsem se trochu obávat, co vlastně v tom lese žije. Neštěstí byla pavučina na straně a nebránila nám v pokračování, tak jsme šli dál.
Míjeli jsme altánek, ve kterém byla kočka. Ta ale vypadala, že je ve špatném stavu, tak mě napadlo, jestli taky nepotkala nějakého pavouka a neměla s ním konflikt. Je ale možné, že byla jen dehydratovaná nebo jinak špatná z neuvěřitelného horka, které v ten den bylo. To nejhorší nás ale na cestě teprve čekalo. Po asi tak 200m od kočky jsem se zarazil a nechtěl jsem jít ani o krok dál. Nemám moc rád pavouky a to, co jsem před sebou spatřil, jsem ještě v přírodě neviděl. Nad naší stezkou byla silná pavučina a na ní vyčkával obrovský černý zabiják. Pavouk velikosti dlaně dospělého muže číhal na svojí oběť a já jí být nechtěl. Clemens byl také dost zaražený, ale byl odvážnější než já a po chvilce už pavučinu podlézal. Já jsem odmítal jít dál, ale když už byl za překážkou a říkal, ať nejsem srab a jdu taky, tak jsem se odvážil a taky jsem pavučinu velmi opatrně podlezl. Pavouk ale na mě skočil a kousnul mě do hlavy. Dobře…předchozí větu jsem si vymyslel. :) Jediné, co mě znepokojovalo, byla představa, že ještě půjdeme zpátky stejnou cestou. No je pravda, že po tomto setkání jsme byli oba dva pěkně vystrašení, a nevěděli jsme, co nás ještě v lesíku může překvapit. Vzali jsme si do ruky klacky a poklepávali jsme každý kámen, jestli tam není had a šmátrali jsme ve vzduchu, aby tam nebyla pavučina. Pak jsem si jen říkal, jaký jsme to ale hrdinové v takové džungli pro začátečníky. Nikde jsme se nemuseli prodírat hustými porosty a jen jsme šli po vydlážděné stezce. :) Přežili jsme a i cestou zpět jsme se vyhnuli našim kamarádům pavoukům. 
Dojeli jsme kamarády, kteří se snad stihli pofotit u všeho a zašli jsme na poslední jídlo na ostrově. Pak jen návštěva obchodu se suvenýry, vyzvednout batožiny a vrátit skútry v přístavu. Na loď jsme se dostali bez problémů a opustili jsme ostrov. Cesta zpátky se zdála mnohem klidnější a člověka s pytlíkem jsem neviděl snad ani jednoho. Taxíkem na nádraží a přes Kaohsiung vlakem zpět do Tainanu. Před půlnocí jsme byli na koleji…hold nějak nevyšel plán se stihnutím školy v pondělí. 
Tento výlet se mi opravdu moc líbil a to jak kvůli aktivitám, tak i přírodním krásám…už vím, proč je Green Island jeden z nejpopulárnějších a nejnavštěvovanější taiwanských přilehlých ostrovů.
